JAK JE TO S VALENTÝNEM?

JAK JE TO S VALENTÝNEM?

Měsíc únor je pro nás trošku podivný. Příroda se ještě pořádně neprobudila, takže přípravy na novou zahrádkářskou sezónu jsou zatím spíš v rovině teorie než praxe. Počasí je v novém roce stále ještě nerozhodné. Pomalu se převaluje mezi studenými zimními větříky a sem tam dá vykouknout nesmělým slunečním paprskům snad proto, aby nás ujistilo, že jaro přece přijde. My se ho v obchodě už nemůžeme dočkat. Zkrátka a dobře, únor by byl u nás na Žižkově jedním z nejklidnějších měsíců, nebýt malého (nebo vlastně většího) vyrušení uprostřed. Valentýn rozhýbe každého obchodníka, ale na květinářství je nápor rozhodně největší. Přestože máme samozřejmě z přívalu zákazníků radost, některé aspekty tohoto svátku jsou pro nás těžko uchopitelné. Před čtrnáctým únorem se změní složení naší klientely- z našeho oblíbeného „Prosím něco divokého, v tom vašem stylu.“ se mrknutím oka dostaneme k méně oblíbenému „Tři červené růže a něco k tomu.“ Jak nás znáte, na našich kyticích se rády vyřádíme a popustíme uzdu fantazii.

Další věc, co nás trápí, je nárůst cen květin u dodavatelů. Nákupní ceny květin totiž už zhruba 10 dní před Valentýnem vystřelí do astronomických výšin. Navíc u dodavatelů květiny mizí doslova před očima, takže na ty naše férové musíme doslova číhat. Číháme ale poctivě, takže se u nás můžete těšit na kytice z férových květin, českých přírodnin, šišek a větviček, jak už je u nás dobrým zvykem. Rozhodli jsme se taky letos nevsadit na červenou a růžovou, Valentýn v Green Decor má všechny barvy duhy, tak jako naše květiny. Další věc je, že ani jedna z nás vlastně o svátku svatého Valentýna nic moc neví a nikdy jsme ho moc neslavily, všechny jsme spíš prvomájové. Rozhodla jsem se tedy si trošičku doplnit mezeru v profesním vzdělání a zjistit, jak že to tedy je.

Valentýn

Možná znáte historku o tom, jak vlastně Valentýn ke své popularitě v zámoří přišel. Postaral se mu o ní údajně jakýsi Walter Scott, neúspěšný to výrobce přáníček, který tento svátek počátkem 20. století zpopularizoval. S tímhle nápadem ale podle všeho nepřišel jen tak z fleku, svátek svatého Valentýna se v anglosaských zemích slavil po staletí, jen se na něj tak trošku pozapomnělo. Vše napovídá tomu, že někdy ve třetím století v Itálii skutečně žil kněz Valentin. Zemřel pravděpodobně někdy v letech 269-273. Jeho životní příběh ale různé legendy popisují velmi odlišně, je tedy možné, že „Valentin“ nebyl jen jeden a v příbězích se prolínají životy dvou postav.

Nejznámější z pověstí z říká, že kněz Valentin navzdory zákazu císaře Claudia II. oddával dle křesťanských rituálů vojáky a jejich milé. (Claudius věřil, že voják, který má rodinu nepodává odpovídající výkon.) Za tyto činy byl pak Valentin 14. února popraven. Během pobytu v žaláři prý ještě stačil napsat dopis své milé - první valentýnku.

Dle legendy druhé byl Valentin biskupem v italské Tereni, kde vyléčil syna jednoho z místních vážených občanů, který pak přistoupil na křesťanskou víru. Valentin byl obviněn z intrikářství a na příkaz senátorů popraven. Dle další verze pověsti pak byl Valentin usmrcen pohany po uzdravení slepé dcery soudce Astoria. Všechny příběhy v sobě mají jistý prvek s tématem lásky, navzájem se prolínají a vystupují v nich totožné postavy, jak to tedy bylo, lze určit jen těžko. Faktem ale je, že informace o svatém Valentinovi jsou zaznamenány i v tzv. Zlaté legendě (sbírka životopisu svatých) z 13. století. Ke svatořečení došlo nejspíše papežem Gelasiusem I. roku 496. Některé zdroje uvádí, že slavením svátku sv. Valentina byly v této době katolickou církví nahrazeny pohanské oslavy Lupercali, které sice také oslavovaly lásku, nicméně na katolické poměry trošku moc nestoudně.

Valentýn

Pravděpodobnější ale je, že ke spojení Valentina se svátkem zamilovaných došlo především přičiněním anglického básníka Geoffreye Chaucera, který ve 14. století ve svých básních označil Valentina ze patrona zamilovaných. Ve středověku se tak v anglosaských zemích stal svátek populárním a říká se, že první „Valentinku“ poslal vévoda Karel Orleánský své ženě z vězení v Toweru.

Tradice tedy kořeny u nás nemá, i když i naši předkové měli se svatým Valentinem co do činění. Valentin byl uznáván především jako biskup a mučedník, který měl schopnost léčit nemocné. V Praze máme dokonce i relikvii- část lopatky sv. Valentina, kterou k nám nechal převést známý „sběratel kostí“ Karel IV. Nedávno byla objevena v basilice Petra a Pavla na Vyšehradě.

Ať už se tedy rozhodnete přidat se ke globálnímu trendu oslav nebo si počkáte na první máj, přeji Vám ať vás nebolí zuby z cukrovinek a hlava z mediální masáže.

Tagy: Valentýn

Leave a Reply

* Name:
* E-mail: (Not Published)
   Website: (Site url withhttp://)
* Comment:
Type Code